Veroplky 28

Koleno letící horským vzduchem za zvuku Ti Amo nebo ukrajinský masér připravující moje tělo na frontu. To jsou největší zážitky poslední doby.

Jeden víkend jsme se vydali na hory a zdálo se to jako dobrý nápad. Já si teda o všech svých nápadech myslím, že jsou dobrý, dokud nesedím na urgentu v nemocnici. 

Omrkli jsme Stezku korunami stromů v Krkonoších, kde jsme nahoře byli s klukem sami, protože kdo by kam lezl, když sněží a fouká vítr, jaká krása. Žádný davy. Jen pár omrzlin a čerstvý zmrzlý horský vzduch v plicích. Tak se pozná, že po prodělaných covidech jsou plíce zase cajk. 

Zpáteční cesta lesem do střediska byla krásně kluzká a zasněžená. Chvíli romantiše procházka, chvíli break dance na ledu mezi stromy. Pořád ale ten horský vzduch. Ono jdete jako tučňák se všema těma vrstvama na sobě, takže nějaký pád se zdá být málo nebezpečný přes to michelinský opevnění. 

Došli jsme k apres ski baru. Myslela jsem, že to je jenom někde v Kitzbühelu, ne u nás v Jánkách. Znělo to dost fancy a bohatě, že jsme i my v APRES SKI BARU. No hele, samý dovolenkář, co sundával lyže hned, co sjel kopec a „běžel“ k tomu baru. Všichni popíjeli drinky, svařáky, aperoly, hrála hudba na celý hory a už se stmívalo. My jsme si vyjeli po obědě, že večer budem doma. Zapadli jsme ale mezi horní vrstvu Pražáků dokonale. 

A pak jsme šli na parkoviště k autu z toho svahu. Už jsem ho viděla pod kopcem. Najednou se tím horským vzduchem s tmavě modrou oblohou a zářícími hvězdami začala linout italská písnička Ti Amo. Já tak nadšená, moje milovaná Itálie. Udělala jsem krok stranou, a tam se schovával, mrška jedna, kus ledu. Tak jsem letěla první třídou přímo na další kus ledu a zůstala ležet. Kluk přiběhl, zastavil se mu svět a já se ptala, jestli pořád hraje ta italská písnička a že teda nevstanu, že mám asi koleno jinde, než má být. 

Všechny to nechalo ledově chladnými jako byl sám vzduch. Přes bolest jsem se snažila postavit, opírat se o kluka a doskákat k Emergency. Přisedla jsem si i kotník, který jsem nějak otočila pod sebe, nechápu doteď. Ta cena soukromé kliniky za kouknutí na koleno byla dost šílená na to, abych nedojela do Pardubic. Tam už jsme si vyseděli pár hodinek, kde usoudili, že můžu počkat, protože horší už to nebude. Když nás v půl jedenáctý v noci vzali, doktor mě položil na lehátko po někom, kdo tam nechal po sobě trochu víc krve – ještěže jsem neomdlela – a řekl, ať si sundám ty boty a kalhoty. Jako fórek dobrý. Ale ano, skutečně jsem si musela pomoct tou jednou rukou a svlíknout to ze sebe, aby mi řekl, že to je nateklý jako prase a dostanu berle a mám přijít za týden.

Tak jsem se vzpamatovala z úrazu na horách, abych dva týdny nato ulehla s chřipkou. Tenhle rok je pecka. Zvládla jsem viry a chystala se na moji milující thajskou masáž, aby mě to tělo daly holky do kupy. Jako vážně na mě v thajským masážním centru čekal dvoumetrový ukrajinský fyzioterapeut? Čekal. Když jsem ho uviděla, všechny svaly šly do křeče. Tohle nedám. Lehla jsem si jen ve spodním prádle – čti bez podprsenky – na madračku, která je na zemi. Borec přišel a ptal se, proč mě dali na zem, že jdem na lehátko, posbíral mi věci, podprsenka visela z jeho rukou a mně hodil ručník 50 cm přes hrudník, ať jdu. Já jen s vyvalenýma očima a tím mini ručníkem šla. 

Pak přišla vojna. Odblokoval mi páteř, že mu u toho křupaly klouby na rukou, a pak si na mě vzal nějaký provaz s masážníma čtvercema, a tím po mně jezdil jako když dělá babka těsto na knedlíky. Do toho střídal baňky, svoje lokty a já měla celou dobu zabořenou hubu v díře. Když jsem se sem tam nadechla, abych mu řekla, jak strašně to bolí, začal na mě dělat PŠŠT, nemluv, ticho. No to bylo něco na mě. Já mezitím, kdy jsem lapala po dechu, jsem už v hlavě sepisovala paragrafy a záda musela ze vzteku rudnout. Jo záda….pak mi roztáhl nohy a začal projíždět nějaký lymfatický dráhy, to jsem vážně myslela, že se po****. Pak mi napnul chodidlo a silou mi ho projel dlaní. To si nasr*** do bot on, já vymrštila nohu a dala mu do ramene. Hubu v díře, ale ječela jsem, že to prostě bolí a ať toho nechá. No ten týpek začal zase syčet. Řikám hele, ještě jednou na mě zasyčíš a začnu syčet já. Jen chci říct, že jsem si objednala aromatickou relaxační masáž. Odvedle jsem slyšela borce, jak chrápe samou relaxací. Pak ale přišel hardcore. Palcem mi zajel na kostrč na esíčko a začal to mačkat. To jsem věděla, že už neodejdu živá. Pak se opřel o moji levou půlku a masíroval pravou. Celá opatlaná od jasmínovýho oleje jsem se fakt začla modlit, ať mu ta ruka nesjede a není z toho per rectum. 

Borec mě pak otočil na záda a přikryl tím ručníčkem, tak já v panice začala všechno kontrolovat, jenže to už mi chytil ruku a vytočil rameno a začal mačkat nějaký body v podpaždí a na boku. Peklo, ruce už jsem měla v pěst připravenou, že až skončí, tak se servem. Po sté jsem zopakovala, že to strašně bolí. Jako vážně zase syčel. Ještě dodal, že svaly potřebují kyslík, tak ať dýchám. Nakonec mě posadil, dostala jsem ručník 80 cm a protočil mi krk sem tam. Pak řekl, že ho těšilo a odešel. Já tam seděla zlámaná, zmordovaná a nemohla si nasadit ani ponožku. 

Přišla jsem domů a kluk povídá, co masáž? Přežila jsem ji, tak bych to shrnula.  

Dýchejte! Je to dobrý pro svaly.

A PŠT!!!

Ciao!